Karel Václav Rais patří mezi nejvýraznější představitele české realistické literatury konce 19. století. Narodil se roku 1859 v Lázních Bělohradě a jeho tvorba je úzce spjata s Podkrkonoším, jeho krajinou, lidmi i místními tradicemi. Rais se nejvíce proslavil jako autor venkovských románů a povídek – mezi jeho nejznámější díla patří Zapadlí vlastenci, Kalibův zločin či Západ. V nich dokázal mimořádně citlivě zachytit těžký, ale hluboce lidský život venkovských obyvatel, jejich starosti, radosti i pevnou sounáležitost s rodným krajem.
Rais však nebyl pouze romanopiscem – věnoval se také poezii. Mezi jeho krátké lyrické texty patří i básnička Cestička k domovu, která svým jemným, nostalgickým tónem připomíná návraty do dětství a k místům, kde se člověk cítí doma. Motiv stezky vedoucí zpět do známé krajiny symbolizuje jistotu, rodinné zázemí i vše, co je člověku důvěrně blízké. Básnička se stala oblíbenou zejména pro svou jednoduchost a emotivní sílu – dokáže v několika verších vystihnout pocit bezpečí, který poskytuje domov a rodná země.
Zajímavostí, která dodává tématu velmi osobní rozměr, je fakt, že cestovní kancelář HOŠKA TOUR dnes sídlí přímo na místě Raisova rodného domu. Spojuje se tak symbolicky skutečná „cestička k domovu“ s místem, odkud se zároveň vyráží do světa poznávat nové krajiny a příběhy. Rais by byl možná překvapený, ale jistě i potěšený – na místě jeho zrodu dnes vznikají nové cesty, které přivádějí lidi k objevování, poznávání a návratům s novými zážitky. Toto propojení minulosti a současnosti připomíná, že i když se svět okolo nás mění, základní lidské potřeby – domov, příběhy a touha po poznání – zůstávají stále stejné.
Text básničky
Cestička k domovu
známě se vine,
hezčí je, krásnější
než všecky jiné.
Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.
A kdybych ve světě
bůhvíkam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.
A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.