Sarajevo: Co vidět v hlavním městě Bosny a Hercegoviny

Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, patří k nejzajímavějším městům jihovýchodní Evropy. Leží v údolí řeky Miljacky, obklopené horskými masivy Dinárských Alp, a na relativně malém prostoru propojuje orientální dědictví Osmanské říše s architekturou habsburské monarchie i moderní historií 20. století. Právě zde se v roce 1914 odehrál atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, který se stal záminkou k vypuknutí první světové války. Dnes je Sarajevo živým kulturním centrem s přibližně 275 000 obyvateli, kde se přirozeně setkávají mešity, kostely i synagogy – a kde minulost zůstává patrná na každém kroku.

O městě

Sarajevo je hlavním městem Bosna a Hercegovina a žije zde přibližně 275 000 obyvatel, širší metropolitní oblast má kolem 400 000 lidí. Město leží v nadmořské výšce přibližně 518 metrů v údolí řeky Miljacky a je obklopeno horskými masivy Bjelašnica (2 067 m), Jahorina (1 916 m), Igman (1 502 m) a Trebević (1 629 m). Právě poloha v kotlině způsobuje výrazné teplotní rozdíly mezi létem a zimou – průměrné lednové teploty se pohybují kolem 0 °C, zatímco v červenci dosahují přibližně 19–20 °C. Sarajevo má také jednu z nejdelších tramvajových sítí na Balkáně; první elektrická tramvaj zde vyjela už v roce 1885.

Město bývá označováno jako „evropský Jeruzalém“ díky výjimečné koncentraci náboženských staveb různých vyznání na malém prostoru – během několika minut chůze lze navštívit mešitu, katolickou katedrálu, pravoslavný chrám i synagogu. Významnou dominantou je novomaurská budova radnice Vijećnica z roku 1896, která byla během války v 90. letech vážně poškozena a znovu otevřena až v roce 2014. Zajímavostí moderních dějin je tzv. Tunel spásy, dlouhý přibližně 800 metrů, vybudovaný během obléhání města v letech 1992–1996 jako spojnice s okolním světem. Sarajevo je rovněž historicky jediným městem bývalé Jugoslávie, které hostilo zimní olympijské hry (1984), což dodnes připomínají sportovní areály v okolních horách.

Historie Sarajeva

Sarajevo vzniklo v 15. století po příchodu Osmanů, kteří zde kolem roku 1461 založili správní a obchodní centrum provincie Bosna. Město se rychle rozvíjelo jako důležitá křižovatka mezi Východem a Západem – vznikaly mešity, kryté bazary, lázně i mosty. Nejstarší část města, Baščaršija, si dodnes uchovává orientální ráz s úzkými uličkami a řemeslnými dílnami. Díky náboženské toleranci zde vedle sebe žili muslimové, pravoslavní, katolíci i židovská komunita, což vtisklo Sarajevu jeho typickou multikulturní podobu.

Roku 1878 přešla Bosna a Hercegovina pod správu Rakouska-Uherska a Sarajevo získalo novou architektonickou tvář. Vznikly široké bulváry, reprezentativní budovy v novorenesančním i secesním stylu a moderní infrastruktura včetně jedné z prvních elektrických tramvají v Evropě (zavedena roku 1885). Dne 28. června 1914 zde byl na Latinském mostě spáchán atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, který se stal bezprostředním impulzem k vypuknutí první světové války. Událost sama byla krátká, její důsledky však zásadně ovlivnily evropské dějiny.

Ve 20. století bylo Sarajevo součástí Jugoslávie a zažilo období výrazné modernizace, symbolicky završené pořádáním zimních olympijských her v roce 1984. O necelou dekádu později se však město stalo dějištěm nejdelšího obléhání v moderních dějinách Evropy (1992–1996) během války v Bosně a Hercegovině. Přestože konflikt zanechal hluboké stopy, Sarajevo se postupně obnovilo a dnes představuje dynamickou metropoli, která spojuje historické dědictví s živou současností.

Jak nám zabili Ferdinanda a rozpoutali světovou válku

Atentát na František Ferdinand d’Este se odehrál 28. června 1914 během jeho oficiální návštěvy Sarajeva, které tehdy patřilo Rakousko-Uhersku. Arcivévoda přijel do města jako následník trůnu, aby sledoval vojenské manévry a symbolicky podpořil autoritu monarchie v neklidné provincii Bosna a Hercegovina, anektované roku 1908. Proti jeho návštěvě však vystupovali jihoslovanští nacionalisté napojení na organizaci Mladá Bosna, kteří usilovali o odtržení jižních Slovanů od habsburské říše. Skupina atentátníků byla rozmístěna podél trasy kolony projíždějící městem. První pokus selhal – hozená bomba explodovala pod jiným vozem a arcivévoda pokračoval v programu.

Osudovým se stal až pozdější moment, kdy se kolona po změně trasy zastavila poblíž Latinského mostu. Zde vystřelil devatenáctiletý Gavrilo Princip, který arcivévodu i jeho manželku Žofii zasáhl smrtelnými ranami. Samotný atentát trval jen několik vteřin, jeho politické důsledky však byly zásadní. Rakousko-Uhersko obvinilo Srbsko z podpory terorismu a 28. července 1914 mu vyhlásilo válku. V důsledku systému spojeneckých smluv – tzv. domina aliancí – se během několika týdnů do konfliktu zapojily hlavní evropské mocnosti. Regionální krize tak přerostla v první světovou válku, která si v letech 1914–1918 vyžádala přibližně 16–20 milionů obětí a zásadně proměnila mapu Evropy.

Co vidět a navštívit

Sarajevo nabízí pestrou kombinaci historických památek, živých ulic i přírodních scenérií v bezprostředním okolí. Největší koncentrace zajímavostí se nachází v kompaktním centru města, kde se během krátké procházky střídají orientální zákoutí, reprezentativní budovy z přelomu 19. a 20. století i moderní městská architektura. Atmosféru dotváří kavárny, tržiště a drobné obchody s tradičními výrobky, které připomínají někdejší obchodní význam města. Sarajevo je zároveň obklopeno horami, takže kromě kulturních památek láká i na výhledy, procházky v přírodě a zimní sporty v blízkých střediscích.

Historická čtvrť Baščaršija

Baščaršija představuje nejstarší a nejmalebnější část Sarajeva. Vznikla v 15. století po příchodu Osmanů jako hlavní obchodní centrum města a dodnes si uchovává orientální ráz s úzkými kamennými uličkami, malými náměstími a tradičními řemeslnými dílnami. Samotný název vychází z tureckých slov „baş“ (hlavní) a „çarşı“ (trh), tedy „hlavní tržiště“. Centrálním bodem čtvrti je dřevěná kašna Sebilj z roku 1753 (v současné podobě z roku 1891), která se stala jedním ze symbolů města.

Dominantou oblasti je Gazi Husrev-begova mešita z roku 1531, významná památka osmanské architektury na Balkáně. Součástí původního komplexu byla také medresa (islámská škola), knihovna, lázně a hodinová věž sahat-kula, která dodnes ukazuje čas podle lunárního kalendáře. V těsné blízkosti se nachází také pravoslavný i katolický kostel a stará synagoga, což dokládá dlouhodobou náboženskou a kulturní pestrost Sarajeva. Baščaršija je tak místem, kde se historicky setkávaly různé komunity i obchodníci z celé oblasti Balkánu.

Dnes je Baščaršija živou čtvrtí plnou kaváren, restaurací a obchůdků se suvenýry, kde je možné ochutnat tradiční bosenskou kávu či místní specialitu čevapi. Mnohé dílny zde stále navazují na dlouhou tradici ruční výroby – například měděných nádob, šperků nebo dekorativních předmětů. Přestože oblast patří k nejnavštěvovanějším částem města, zachovává si autentickou atmosféru.

Sarajevská radnice

Sarajevská radnice, známá jako Vijećnica, patří k nejvýraznějším architektonickým památkám města. Byla postavena v letech 1892–1896 během rakousko-uherské správy podle návrhu architekta Alexandra Witteka (později projekt dokončil Ćiril Iveković) v tzv. novomaurském stylu, který kombinuje orientální prvky s evropskou reprezentativní architekturou. Budova stojí na pravém břehu řeky Miljacky nedaleko Latinského mostu a její výrazná fasáda s oblouky, ornamenty a barevnou výzdobou patří k ikonickým symbolům Sarajeva.

Po druhé světové válce sloužila Vijećnica jako sídlo Národní a univerzitní knihovny Bosny a Hercegoviny. Během obléhání Sarajeva v srpnu 1992 byla budova těžce poškozena požárem, při němž byly zničeny přibližně dva miliony knih, rukopisů a archivních dokumentů. Obnova trvala více než dvě desetiletí a slavnostní znovuotevření proběhlo v roce 2014. Dnes radnice opět slouží veřejnosti jako kulturní a reprezentační prostory.

Žlutá pevnost (Žuta Tabija)

Žuta Tabija, česky Žlutá pevnost, patří k nejznámějším vyhlídkovým místům v Sarajevu. Nachází se na svahu nad historickou čtvrtí Baščaršija v nadmořské výšce přibližně 667 metrů a je součástí někdejšího obranného systému města z osmanského období (18. století). Pevnost byla vybudována jako dělostřelecká pozice chránící přístup do údolí řeky Miljacky a její strategická poloha umožňovala kontrolu nad obchodními cestami i vstupem do města.

Dnes je Žuta Tabija především místem s panoramatickým výhledem na celé Sarajevo – od minaretů a kostelních věží starého města až po moderní čtvrti v údolí. Oblíbená je zejména při západu slunce, kdy se město postupně rozsvěcí a vytváří působivou atmosféru. Lokalita je snadno dostupná pěšky z centra (cca 20–30 minut chůze) a představuje ideální místo pro krátkou zastávku při poznávání historického jádra i širšího okolí Sarajeva.

Latinský most (Latinska ćuprija)

Latinský most přes řeku Miljacku patří k nejznámějším místům Sarajeva a zároveň k historicky nejvýznamnějším mostům v celé Bosně a Hercegovině. Původní dřevěná konstrukce zde stála již v 16. století, současná kamenná podoba pochází z roku 1798. Most má čtyři oblouky a je vystavěn z místního vápence, přičemž jeho název odkazuje na někdejší katolickou čtvrť („latinskou“) na pravém břehu řeky.

Do světových dějin vstoupil 28. června 1914, kdy byl poblíž mostu spáchán atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Událost se stala bezprostředním impulzem k vypuknutí první světové války. Dnes místo připomíná pamětní deska a nedaleké Muzeum Sarajeva 1878–1918. Latinský most tak není jen architektonickou památkou, ale také symbolem okamžiku, který zásadně ovlivnil evropské i světové dějiny.

Katedrála Srdce Ježíšova (Katedrala Srca Isusova)

Katedrála Srdce Ježíšova (bosensky Katedrala Srca Isusova) je hlavním katolickým chrámem Sarajeva a sídlem arcibiskupství vrhbosenského. Byla postavena v letech 1884–1889 podle návrhu architekta Josipa Vancaše, v období rakousko-uherské správy. Stavba je inspirována novogotickým stylem, zejména pařížskou bazilikou Sacré-Cœur, a její dvě štíhlé věže vysoké přibližně 43 metrů patří k výrazným dominantám městského centra. Katedrála se nachází na pěší zóně Ferhadija, která symbolicky spojuje orientální část města s jeho středoevropskou architekturou.

Interiér chrámu zdobí vitráže dovezené z Rakouska a Maďarska i socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nad hlavním vstupem. Před katedrálou stojí pamětní deska věnovaná papeži Janu Pavlu II., který Sarajevo navštívil v letech 1997 a 2003. Chrám je nejen významným duchovním centrem katolické komunity, ale také důležitým symbolem náboženské rozmanitosti města, kde se v těsné blízkosti nacházejí mešity, pravoslavné kostely i synagoga.

Trebević – hora nad Sarajevem

Trebević (1 629 m n. m.) patří k nejznámějším horám obklopujícím Sarajevo a představuje oblíbený cíl výletů místních obyvatel i návštěvníků. Z centra města se na vrchol lze pohodlně dostat moderní lanovkou, která byla znovu uvedena do provozu v roce 2018 po více než dvaceti letech přerušení. Jízda trvá přibližně 7 minut a překonává převýšení přes 500 metrů, přičemž nabízí působivé výhledy na údolí řeky Miljacky i panorama města sevřeného horami. Samotný vrchol a okolní lesy jsou vhodné pro pěší turistiku, cyklistiku i nenáročné procházky.

Trebević je zároveň spojen se sportovní historií Sarajeva – během zimních olympijských her v roce 1984 zde vznikla bobová a sáňkařská dráha. Poškozená během války v 90. letech dnes chátrající betonový areál působí jako zvláštní připomínka nedávné minulosti; zároveň se stal vyhledávaným místem pro procházky a street art. Kontrast mezi klidnou přírodou, olympijským dědictvím a výhledy na moderní město činí z Trebeviće jedno z nejzajímavějších míst v okolí Sarajeva.

Jak Sarajevo navštívit

Pro české cestovatele je Sarajevo také destupnou destinací. Nejrychlejší variantou je letecká doprava, obvykle s přestupem (nejčastěji přes Vídeň nebo jiná evropská letiště). Alternativou je cesta autem, která z Prahy měří přibližně 900–1 000 kilometrů podle zvolené trasy a zabere zhruba 10–12 hodin čistého času jízdy. Výhodou je možnost spojit návštěvu Sarajeva s dalšími místy v Bosně a Hercegovině i v dalších zemích. Občané České republiky mohou do Bosny a Hercegoviny cestovat na platný občanský průkaz, pobyt do 90 dnů je bez vízové povinnosti.

Pohodlnou variantou je také účast na poznávacím zájezdu do Bosny a Hercegoviny, který obvykle zahrnuje nejen Sarajevo, ale i další zajímavá místa země. Výhodou je zajištěná doprava, ubytování, program i služby průvodce, který poskytne historický i kulturní kontext. Pro cestovatele, kteří chtějí region poznat bez starostí s plánováním a orientací, představují poznávací zájezdy do Bosny a Hercegoviny praktickou a časově efektivní možnost, jak během několika dní získat ucelený obraz o této rozmanité balkánské zemi.